Na konci března se setkali vedoucí představitelé členských států Evropské unie, jednotní v míru a přátelství, aby oslavili výročí založení Evropské unie. To je samo o sobě úspěch, který byl pro mnohé nemyslitelný, když se zakládající členské státy před mnoha lety shodly na smlouvách. Když si nyní připomínáme toto výročí, myslíme na ty, kteří tu byli před námi a jejichž sen o Evropě se stal skutečností. Nyní je čas na to, abychom si s hrdostí uvědomili, co jsme dokázali, a abychom si připomněli hodnoty, které nás spojují. Nicméně toto výročí musí být také začátkem nové kapitoly. Stojí před námi důležité úkoly týkající se naší bezpečnosti, kvalitního života našich občanů, úlohy, kterou bude Evropa muset přijmout ve stále multipolárnějším světě. Spojená Evropa musí utvářet svůj vlastní osud a formulovat vizi pro svou budoucnost. Toto pojednání je příspěvkem k této nové kapitole evropského projektu. Chceme zahájit proces, jímž si Evropa určí svou cestu. Chceme zmapovat výzvy a příležitosti, které jsou před námi, a ukázat, jakou odpověď na ně můžeme společně zvolit. Až se rozhodneme, jakým směrem se vydat, měli bychom mít na paměti, že Evropa ze sebe vždy vydává to nejlepší, když jsme sjednoceni a máme odvahu i sebedůvěru v tom, že můžeme společně utvářet naši budoucnost. Evropská unie změnila naše životy k lepšímu. Musíme zajistit, že v tom bude pokračovat pro všechny ty, kteří přijdou po nás. Po generace představovala Evropa vždy budoucnost. Na začátku byla vize dvou politických vězňů fašistického režimu. Jejich manifest vykreslil prostor, ve kterém se setkají spojenci i protivníci a společně zajistí, aby se staré absurdity Evropy nikdy nevrátily. Před lety se zakládající členové Evropské unie inspirovali tímto snem o mírové společné budoucnosti a vydali se na jedinečnou a ambiciózní cestu evropské integrace. Dohodli se, že budou své spory řešit u jednacího stolu raději než na bojišti. Sílu armád nahradili silou práva. Otevřeli cestu, k níž se mohly přidat další země, aby se Evropa mohla sjednotit a abychom byli silnější. V důsledku toho se naše neklidná minulost vydala na desetiletí trvající cestu k míru a k rozšířené Unii milionů občanů žijících svobodně v jedné z nejlépe prosperujících ekonomik světa. Obrazy bitev v zákopech a polích nebo rozděleného kontinentu nahradil obraz Evropské unie vystupující jako maják míru a stability. Oběti předchozích generací by neměly být nikdy zapomenuty. Lidská důstojnost, svoboda a demokracie byly tvrdě zasloužené a nesmíme se jich nikdy vzdát. Všichni Evropané nevnímají tuto vazbu na mír stejně jako jejich rodiče nebo prarodiče, ale uvedené základní hodnoty nás nadále spojují. Evropská unie je nyní místem, kde mají Evropané možnost užívat si jedinečnou rozmanitost kultury, myšlenek a tradic. Evropská unie je nyní místem, ve kterém mají lidé vytvořena celoživotní pouta s jinými Evropany a mohou cestovat, studovat a pracovat napříč hranicemi států, aniž by museli měnit peníze. Evropská unie je nyní místem, kde právní stát nahradil vládu železné pěsti. Evropská unie je nyní místem, kde se o rovnosti jen nemluví, ale stále se za ni bojuje. Nicméně mnozí Evropané si myslí, že Unie je buď příliš vzdálená, nebo že přehnaně zasahuje do jejich každodenních životů. Jiní zpochybňují její přidanou hodnotu a ptají se, jak Evropa zlepšuje jejich životní úroveň. Navíc Evropská unie také nesplnila očekávání mnoha lidí, když se potýkala se svou nejhorší finanční, hospodářskou a sociální krizí v poválečné historii. Nic nenasvědčuje tomu, že by se problémy Evropy zmírňovaly. Naše ekonomika se zotavuje z globální finanční krize, oživení se však neprojevuje dostatečně rovnoměrně. Části našeho sousedství jsou destabilizovány, což má za následek velkou uprchlickou krizi. Teroristé zaútočili v srdcích našich měst. Objevují se nové globální mocnosti a staré se vyrovnávají s novou realitou. Navíc se v loňském roce voliči jednoho z našich členských států rozhodli Evropskou unii opustit. Současná situace ne musí být pro budoucnost Evropy nezbytně limitující. Budování Unie často probíhalo na pozadí krizí a nezdařených začátků. Evropa se vždy nacházela na křižovatce a vždy se přizpůsobovala a vyvíjela. Jen v posledních letech byly některé smlouvy hluboce reformovány a současně se transformovaná Unie více než zdvojnásobila. Tak jako u generací před námi nemůže být naše odpověď na úkoly, které před námi leží, nostalgická a nesmí brát v úvahu pouze nejbližší období. Měla by stavět na společné perspektivě a na sdíleném přesvědčení, že pokud se spojíme, každý z nás se bude mít lépe. Nyní musíme opět pohlédnout vpřed. Toto pojednání mapuje faktory změny v příštím desetiletí a představuje řadu scénářů, jak by se Evropa mohla vyvíjet. Zahajuje tak diskusi, která by měla pomoci zaměřit pozornost a najít nové odpovědi na starou otázku, jakou budoucnost si přejeme pro sebe, pro naše děti a pro naši Unii. Evropa je domovem největšího jednotného trhu na světě a druhé nejpoužívanější měny. Je to největší obchodní mocnost a největší dárce rozvojové a humanitární pomoci. Evropa je na předním místě v oblasti inovací mimo jiné díky největšímu mezinárodnímu výzkumnému programu na světě. Její diplomacie má skutečnou váhu a pomáhá učinit svět bezpečnější a udržitelnější. Evropa je atraktivní pro mnohé ze svých partnerů. Přestože se v krátkodobém horizontu neočekává přijetí nových členských zemí do Evropské unie, je už samotná perspektiva přijetí mocným nástrojem zajištění stability a bezpečnosti podél našich hranic. Evropská unie aktivně spolupracuje se sousedními zeměmi na východě i na jihu. Role Evropy jako pozitivní globální síly je důležitější než kdy předtím. Tento status je však třeba vidět v reálném kontextu. Jak ostatní části světa rostou, místo Evropy ve světě se zmenšuje. Předpokládá se, že relativní ekonomická síla Evropy rovněž poklesne. Rychle rostoucí vliv rozvíjejících se ekonomik zvýrazňuje potřebu toho, aby Evropa mluvila jedním hlasem a jednala kolektivní vahou svých individuálních částí. Rozmisťování vojenských jednotek na našich východních hranicích, válka a terorismus v Asii a v Africe i narůstající militarizace po celém světě jsou živými ilustracemi stále napjatějšího globálního kontextu. Potřeba uvažovat o tom, jak předcházet hrozbám od velkých kyberútoků po tradičnější formy agrese, reagovat na ně a chránit se proti nim, nebyla nikdy naléhavější. Evropa nesmí být naivní a musí se o svou vlastní bezpečnost starat. V situaci, kdy může nad pravidly převážit síla, již pouhá měkká síla nestačí. Svět sice nikdy nebyl menší nebo lépe propojený, ale návrat izolacionismu vyvolává pochybnosti o budoucnosti mezinárodního obchodu a vícestranných vztahů. Prosperita Evropy a schopnost prosadit na světové scéně naše hodnoty bude nadále záviset na její otevřenosti a silných vazbách s jejími partnery. Prosazování volného a progresivního obchodu a usměrňování globalizace tak, aby z ní měli prospěch všichni, však bude stále obtížnější. Pokud jde o ekonomiku a společnost, globální finanční a hospodářská krize otřásla Evropou v základech. Díky rozhodné akci je dnes ekonomika stabilnější a nezaměstnanost poklesla na nejnižší úroveň od doby, kdy velká krize udeřila. Oživení je však dosud v rámci společnosti a jednotlivých regionů nerovnoměrné. Řešení pozůstatků krize, od dlouhodobé nezaměstnanosti po vysokou míru veřejného i soukromého zadlužení v mnoha částech Evropy, zůstává naléhavou prioritou. Situace je zvláště naléhavá pro mladou generaci. Existuje skutečné riziko, že se současná generace mladých dospělých bude mít hůře než jejich rodiče. Evropa si nemůže dovolit ztratit nejlépe vzdělanou věkovou skupinu, jakou kdy měla, a dovolit, aby generační nerovnost znehodnotila její budoucnost. Tento vývoj podnítil pochyby o sociálně tržní ekonomice Evropské unie a její schopnosti splnit slib, že nikdo nebude opomenut, a zajistit, že se každá generace bude mít lépe než předchozí. Učinit ekonomiku Evropy inkluzivnější, konkurenceschopnější, odolnější a lépe připravenou na budoucnost nebude v příštích letech o nic méně náročné. Evropa rychle stárne a očekávaná délka života dosahuje bezprecedentních čísel. Nové rodinné struktury, měnící se populace, urbanizace a různorodější druhy pracovní kariéry mají dopad na způsob, jakým je budována sociální soudržnost. Během jedné generace jsme přešli od modelu, kdy průměrný zaměstnanec měl celý život jedno pracovní místo, k modelu, kdy jich má během své kariéry několik. Pracuje více žen než kdy dříve, ale dosažení skutečné rovnosti žen a mužů bude vyžadovat zbourání přetrvávajících bariér. V době, kdy se podíl obyvatel Evropy v produktivním věku zmenšuje, je je třeba mobilizovat plný potenciál svých schopností. Evropa má již systémy sociální péče, které patří ve světě k nejpokročilejším a mohou poskytnout řešení společenských problémů po celém světě. Její vědci stojí v popředí globálního výzkumu, který řeší zdravotní problémy. Systémy sociální ochrany však bude třeba významně zmodernizovat, aby zůstaly finančně dostupné a držely tempo s novými demografickými a pracovními podmínkami. To je dvojnásob důležité v situaci, kdy se Evropa střetává se silnou digitalizací společnosti, která již dnes stírá rozdíly mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými, zbožím a službami nebo mezi spotřebiteli a výrobci. Mnoho současných pracovních míst v minulém desetiletí neexistovalo. V příštích letech vznikne mnoho nových. Je pravděpodobné, že většina dětí, které dnes zahajují základní školní docházku, bude vykonávat nové profese, které dosud neexistují. Výzvy vyplývající ze zvýšeného využití technologií a automatizace ovlivní všechna pracovní místa a odvětví. Maximální využití nových příležitostí za současného zmírňování jejich negativních dopadů bude vyžadovat masivní investice do dovedností a významné přehodnocení systémů standardního i celoživotního vzdělávání. Vyžádá si rovněž zavedení nových sociálních práv, která budou občany provázet v měnícím se pracovním světě. Evropa se současně zavázala k ambiciózní dekarbonizaci své ekonomiky a snižování škodlivých emisí. Navíc se budeme muset i nadále přizpůsobovat rostoucím tlakům v oblasti klimatu a životního prostředí. Bude nutné, aby náš průmysl, města a domácnosti změnily svoje fungování a zásobování energií. Již dnes máme vedoucí postavení, pokud jde o chytrá města, efektivní využívání přírodních zdrojů a globální boj proti změně klimatu. Naše firmy drží téměř polovinu světových patentů na obnovitelné energetické technologie. Jedním z našich velkých úkolů bude přivést na trh inovativní řešení, a to doma i v zahraničí. Pokud jde o bezpečnost, je Evropa pro své občany pozoruhodně svobodným a stabilním místem ve světě dosud plném sporů a konfliktů. Našimi společnostmi však otřásl mrazivý účinek nedávných teroristických útoků. Stále nezřetelnější hranice mezi vnitřními a vnějšími hrozbami mění způsob, jakým lidé přemýšlejí o své osobní bezpečnosti a o hranicích. Dochází k tomu paradoxně v době, kdy je pohyb po světě za prací i odpočinkem snadnější a běžnější než kdy předtím. Jak budou působit účinky růstu populace, rozsáhlé napětí a změna klimatu, znásobí se tlaky, které vedou k migraci, a migrační toky budou přicházet z různých částí světa. Uprchlická krize nemá obdoby. To vedlo ke konfliktní debatě o solidaritě a odpovědnosti mezi členskými státy a k obecnějšímu zpochybnění budoucnosti správy hranic a volného pohybu uvnitř Evropy. Pro miliony Evropanů, kteří každý den dojíždějí do jiného členského státu, a pro ty, kteří každý rok cestují po Evropě za rodinou, jako turisté nebo pracovně, jsou hranice minulostí. Avšak poprvé od doby, kdy byly o generaci dříve strženy zdi, vedly nedávné krize k opětovnému zavedení dočasných kontrol na některých hranicích v Evropě. Nejrůznější změny, k nimž ve světě dochází, a nejistota, kterou mnozí reálně pociťují, vedou k rostoucí nespokojenosti s oficiální politikou a s institucemi na všech úrovních. To se často projevuje jako lhostejnost a nedůvěra vůči činnosti veřejných orgánů. Navíc se tím vytváří také prázdný prostor, který příliš snadno zaplňují populisté a nacionalistická rétorika. Kritika evropských institucí za problémy spolu s připisováním si úspěchů doma, neochota přijmout společná rozhodnutí za svá a obviňování druhých za neúspěchy se ukázaly jako škodlivé. Evropané nejsou vůči těmto očividným důkazům nejednotnosti imunní. Evropský projekt má stále silnou podporu, ale už není bezpodmínečná. Většina Evropanů spatřuje v Evropské unii místo stability v bouřlivém světě, podporuje základní svobody Evropské unie a společnou měnu. Nicméně poklesla důvěra občanů v Evropskou unii, stejně jako v národní instituce. Překonat vzdálenost mezi slibem a jeho splněním představuje trvale náročný úkol. Částečně je tomu tak, protože koncepci Evropské unie není snadné porozumět, jelikož je kombinací evropské úrovně a úrovně členských států. Není dostatečně dobře vysvětleno, co kdo dělá, a pozitivní role Evropské unie v každodenním životě není viditelná, pokud se o ní nehovoří na místní úrovni. Občané ve svých obcích si nejsou vždy vědomi toho, že nedaleká farma, jejich dopravní síť nebo univerzity jsou částečně financovány z Evropské unie. Existuje také rozpor mezi očekáváním a schopností Evropské unie jednat. Jako příklad uveďme nezaměstnanost mladých lidí.
1